Fitness trenér Jiří Hylš

Rád bych se s vámi podělil o svůj příběh, který je plný výzev, změn a víry v to, že každý krok, který uděláme směrem ke zdraví, má svůj hluboký smysl.

Můj vztah k pohybu byl už od malička spojený s touhou stát se silnějším nejen fyzicky, ale i mentálně.

S bratrem, jsme dvojčata, takže soutěživost a rivalita byly u nás na denním pořádku. Vždycky jsme se snažili být lepší, silnější, rychlejší. A i když to bylo občas o tom, kdo z nás vyhraje, pro mě to znamenalo něco víc. Možná to bylo motivovací k tomu, abych byl silný, sebevědomý a cítil se bezpečný ve své vlastní kůži.

Když mi bylo 15, hledal jsem cestu, jak dosáhnout nejen lepšího těla, ale i vnitřní rovnováhy. Toužil jsem být silný, velký – to mi přinášelo pocit, že jsem „v pořádku“, že mám kontrolu. Bylo to období, kdy jsem poprvé objevil kouzlo cvičení. Byl jsem v posilovně tak často, že to snad ani nebyla zábava, ale spíš potřeba.

A když jsem začal závodit v kulturistice, ten pocit, že mě moje tělo skutečně poslouchá, byl úžasný. Ale já chtěl víc. Měl jsem potřebu pomáhat i ostatním, nenechávat si tohle všechno pro sebe a vidět, jak se díky tvrdé práci mění nejen jejich tělo, ale i jejich pohled na život.

A tak jsem se rozhodl stát se fitness trenérem. Důvod byl jednoduchý – věřím, že když je člověk zdravý, je to základ pro šťastný a naplněný život. Ale cesta nebyla vůbec jednoduchá. V životě se totiž stalo něco, co bych vůbec nečekal. Onemocněl jsem. Moje tělo se úplně změnilo, zhubl jsem více než 30 kilogramů, a všechno, co jsem tolik let budoval, se zdálo být pryč za tak krátkou chvíli.

Na nějakou dobu jsem úplně přestal cvičit. Bylo mi těžko nejen fyzicky, ale i psychicky. Bylo to období, kdy jsem si ani nedokázal představit, že se někdy vrátím k tomu, co jsem miloval.

Přesto jsem se nevzdal. Nemoc mi nedovolila dělat, co bych rád, a tak jsem začal hledat způsoby, jak se znovu postavit na nohy. Dnes vím, že zdraví není samozřejmost.

Moje zkušenost mi ukázala, že opravdu není důležité, jaký máme handicap, ale jak se k němu postavíme. A že zdraví není jen o těle – je to o vytrvalosti, disciplíně a hlavně o víře. Dnes už věřím, že nikdy není pozdě začít. A že každý z nás má v sobě sílu, o které ani neví.

Jsem vděčný za každý okamžik svého života a na závěr bych rád řekl, že s vaším úsilím a vírou dokážeme víc, než si možná vůbec umíte představit. Těším se, že společně zjistíme, co všechno může vaše tělo dokázat.